Jdi na obsah Jdi na menu
 


unesenýýý

19. 4. 2006
Bylo jsem ještě malé, hodné, krásné štěňátko, bylo nás myslím 6. Byli jsme fakt moc hodní, dlouho jsme si hráli a maminka Karinka s námi neměla moc práce.
 
Pořád jsme rostli a rostli a najednou se začali všichni moji bráškové a sestřičky ztrácet, většinou přišli nějací lidé a najednou už nás bylo zase míň, nakonec jsem zůstal zase sám. Maminka Karinka ani tatínek Mareček si se mnou nechtěli hrát a já jsem se začal nudit.

Až jednou přijeli zase nějací lidé a já věděl, že teď ukradnou i mě, byl jsem ještě malý a moc jsem se bál, vylezl jsem si na schody a to menší, co přišlo, jsem blíznul do ucha, leklo se to a uhnulo (HAHA bojí se mě, jupííííí, tak si mě nevezmou). Neukradli mě, ale za týden se vrátili se starší holčičkou a ta už mě vzala do rukou a nechtěla mě pustit na zem, moje paní byla moc ráda, nevím proč, když jí kradli její poslední milé malé štěňátko:o( a už mě dávali do auta a jelo se, ajaj (zapomněl jsem upozornit, že auta v lásce příliš nemám). A tak moje svačinka skončila té holčičce na mikině. Moc jsem se divil, že jí to vůbec nevadilo. Teda řeknu vám, že to není tak špatné nechat se ukradnout, měl jsem pelíšek sám pro sebe, misky a nikdo mě od nich nevyhazoval a ještě k tomu hračky. Moc se mi to líbilo, ale pak přišel večer a všichni šli spát a já jsem měl zůstat v pelíšku, moc jsem se bál a nikde nebyla maminka a tak jsem začal nahlas plakat. Přiběhla Bára a vzala si mě do postele a už jsme spali. V té posteli to bylo o moc lepší, akorát ta výška.. kdybych spadnul, určitě by se mi něco stalo a to by pak moooc bolelo.
 
Pak jsem zabral nejlepší místo v rohu na polštáři a usnul jsem.
 
Ráno jsem samozřejmě vstal jako první a šel k miskám, no ale představte si takové korále visely před miskami,(byla to ozdoba) no a nechtěly mě pustit ,tak jsem se už ale opravdu rozzlobil a chňapnul po nich, no to byla ale legrace jak všechny ty korále sjížděly dolů, pak se ale probudila Bára AJAJAJAJ, to se jí vůbec nelíbilo a plácla mě přes zadek (to se mi nelíbilo ještě víc!!!!)
 
Šli jsme ven, na krk mi dala jakýsi špagát, to se mi teda taky vůbec nelíbilo a nechtěl jsem chodit, no tak Báře nezbývalo nic jinýho než že mě musela nosit, nevěděl jsem, kam jdeme. Zašli jsme do nějakého vchodu a tam čekal nějaký velkýýý pes, jmenoval se Nelin a prý to byl můj bráška, takovýý velkýýýýýý byl, pěkný a hned jsme se začali honit.., byl fajn a už se mi vůbec nestýkalo po mé bývalé paničce a ostatních. Byl to náročný den pro tak male štěňátko jako jsem já!! Celý den venku a potom až večer spát, byl jsem moc unavený, ráno vstávali všichni dřív a tak jsem neměl ani čas otrhat pár korálků, to je škoda:o(
 
No ale pak, pak najednou všichni členové rodiny postupně odcházeli pryč, nakonec i Bára a to jsem opravdu začal moc plakat a škrábat na dveře. Oni určitě odešli za Nelinkem a mě nechali doma, ale já jsem chtěl jít taky a nevzali mě, moc mě to mrzelo:o(
 
Na druhou stranu jsem si mohl hrát na detektiva. Začal jsem kuchyní. Takové to bylo bílé a vypadalo to jako velký studený dům. Otevřel jsem to, šlo to moc těžko, měl jsem ještě malý čumák, ale podařilo se. Bylo tam spoustu masa, šunky, párků.., no to byl ráj, od každého jsem si vzal něco, to jsem si užil. Pokračoval jsem v takové věci v rohu, kde se odhazují papírky, zbytky od oběda.., sundal jsem víko, a to byste nevěřili, co tam všechno bylo. Takový dobrý zelený špenát. Hned jsem ho vzal a odnesl jsem jednu část do obýváku a druhou po pokojíčku.
 
No jo, ale víc jsem už toho nestihl. Bára přišla první a chtěla mě pohladit, jak jsem byl šikovný, ale tak strašně se lekla.. asi toho zeleného voňavého co jsem měl na zádech. Byl jsem tak moc rád, že Bára přišla, vyskakoval jsem až ze mě špenát lítal na každou stěnu, jejda a už byla v kuchyni a viděla, jak jsem pěkně papal, abych byl velký. To byl mazec, místo toho aby mě pohladila, vzala do ruky noviny a plác–plác. To se mi vůbec nelíbilo a tak jsem začal hlasitě plakat. Moc mě mrzelo co jsem udělal, byl jsem moc malý a ještě jsem nevěděl, že se to nesmí, ale musel jsem Báře slíbit, že už to nikdy neudělám.
 
Ale teda to jsem se měl a zatím ještě mám dobře, Bára mi dává ráno granulky a pak večer maso, to je vždycky lepší a tak pro jistotu čekám vždycky až na večer, protože, co kdyby se mi to masíčko nevlezlo do bříška.
 
Vůbec to není otrava být unesený:o)
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář